Vesmírné dobrodružství

,To bude zase den.' povzdechla si. Když konečně došla do čtvrtého patra, otevřela dveře, vešla do třídy a usedla do lavice na židli.

,,Áhój, ty jsi přišla nás navštívit?" řekla sarkasticky Sam.

,,Čau, byla jsem týden nemocná, Sam." odpověděla Eileen. 

,,Viděla jsem tě na nákupu." přidala se k ní Viki.

,,Kdy? Jestli to bylo minulé pondělí, tak jsem byla u doktora a pak jsem šla do lékárny. To je takový ten obchod, kde se vyzvedávají léky, víš?" odvětila ji Eileen.

,,Takhle se mnou nemluv! Jsi simulant, psali jsme test a ty tomu neutečeš! Budeš ho psát taky! Dneska!" rozčílila se Viki.

,,O testu vím a jsem na něj připravená." řekla Eileen a vyplázla jazyk.

Zazvonil zvonek a začala hodina. Do dveří vešel učitel.

,,Tak Eileen už jsi zpátky, mluvil jsem s tvým otcem a vyzvedl si papír, aby ses připravila na test a jelikož sedíš sama, tak si ho vezmi, ať si ho napíšeš taky." řekl učitel a podával ji test.

,,Tak vám děkuji." řekla Eileen se smíchem.,,Jsem na test připravená." dodala.

Po deseti minutách odevzdala test a s oddychem si sedla zpět.

,,Tak hned ho opravím." řekl hbitě učitel.

Po pár minutách...

,,Tak plný počet bodů, gratuluji. " řekl učitel a pohledy spolužáků zamířili na Eileen. Ona se jen usmála a pokrčila rameny.

Po zbytek dne to šlo celkem dobře. Byl čas jít na autobus na místní nádraží, Sam samozdřejmě šla s Eileen.

,,Počkej Eileen, jdu s tebou. Koupíme si hamburger než pojede bus." zakřičela na Eileen Sam.

,,Jo, jo. Musím si koupit i něco k pitím. Stejně mám čas než mi pojede autobus." odpověděla Eileen a přezouvala si boty.

,,Doufám, že zítra přijdeš, píšeme test z češtiny." řekla Kristy.

,,To víš, že přijdu a dostanu zase za jedna. Hned co přijedu domů se budu učit." odpověděla Eileen. ,Mám radost když dostávám dobré známky a oni ne.' pomyslela si Eileen. Zamávala na kamarádku z jiné třídy a odešla ze školy. Sam doběhla Eileen a změnila chování, cestou si povídali.

,,Máš taky ráda tu novou písničku od Justina? Je božská a on taky." povídá Sam.

,,Ani ne, ale slyšela jsem ji. Proč si myslíš že mám stejný vkus jako ty? Myslím na kluky a vlastně i na písničky?" odpověděla ji Eileen.

,,Jsi vůbec na kluky? Líbí se ti někdo?" vyzvídala Sam.

,,No... U první otázky nemusím přemýšlet, ano jsem na kluky, ale zda-li se mi někdo líbí. Hm.. Proč to chceš vědět?" zčervenala Eileen.

,,Oni holky ve třídě si myslí, že si lesba.Takže se ti někdo líbí ve třídě?" vyzvídala dál Sam.

,,Ehm." odkašlala si Eileen, ,,Ve třídě nikdo, ale vlastně je to jedno. Bavme se něčem jiném." dodala Eileen a polkla poslední zbytek slin.

,,No dobře, co je to támhle, nějaká vesmírná loď??"" zeptala se Sam.

Mezi mraky se třpytil stříbrný stroj připomínající stíhačku či menší letadlo. Zdálo se, že se k Eileen a Sam blíží. Bylo níž a níž. Sam couvala až k domu co stál v ulici, Eileen si jen držela vlasy, aby ji nešli do tváře a mírně se usmála. Zvědavě naklonila hlavu, když se letoun snesl z nebe a přistál těsně před ní. Pomalu se otevírali dveře a v nich stál mladý pohledný muž, měl světle hnědé vlasy a modrozelené oči, byl ustrojen jako do boje.,,Dámy, potřebujeme vaši pomoc. Poletíte se mnou? zeptal se tajemný mladý muž.

,,Ahoj. Já jsem Eileen a to je moje spolužačka Sam. Proč bychom měli letěl? A kam?" rozpovídala se Eileen a sama se divila, že její stydlivost byla pryč.

,,Ahoj." řekla s úsměvem Sam.

,,Jsem nezvořilí. Ahoj, jmenuji se Erik. Byl jsem vyslán pro někoho, aby nám pomohl s válkou mezi světy. Je tu s námi i můj kamarád a pilot Dan. Moc rád vás poznávám, byli jste vybrány mým nadřízeným." řekl Erik a díval se celou dobu Eileen do očí.

,,Já jsem pro. Jen doufám, že dostaneme nějaké zbraně." rozpovídala se Sam.

,,No já nevím..." zdráhala se Eileen. Její pohled mířil na autobusové nástupiště.

,,Jen pojď, potřebujeme tě. Já tě potřebuji." řekl a díval se na Eileen.

Eileen zčervenala a usmála se. Dala si za ucho pramínek vlasů, mlčky přikývla a pomalu se rozešla k lodi. Erik se usmál a stiskl tlačítko na zavření dveří. Oběma dal ruce ramena a řekl ,,Tak vás tu vítám, je tu pár místostí. Připravte se, donesu vám oblečení a převlečte se. Poté za mnou přiďte a vyberete si zbraň.

,To je prvně co cítím tento pocit, že bych byla zamilovaná?' pomyslela si Eileen.

Erik donesl oblečení Sam a poté i Eileen.

,,Můžeš, prosím odejít?" zčervenala Eileen.

,,Oh, ano, promiň. Já jen, že jsem nepoznal dívku jako jsi ty. Stydlivá, ale zároveň tak bojovná. Jsi...moc...hezká. Líbíš se mi." řekl Erik a zlehka se rděl na tváři. Eileen jako by to poslední neslyšela a dostala ze sebe jen ,,Dě-dě-kuji, ale musím se připravit."

,,Ano, jistě. Stejně musím zkontrolovat cestu." usmál se Erik.

Když se Eileen převlékla, podívala se do zrcadla.

,Musím uznat, že mi to přiléhavé oblečení celkem sluší, vše je zahalené a zároveň je vše vidět. Takhle nemůžu ven, Erik mě nesmí takhle vidět.' pomyslela si.

,,Čau, docela ti to sluší, ale mě víc. Erik je fešák, až zjistím o něm víc, tak asi s ním začnu chodit." vtrhla do pokoje Sam.

,,Hoj, díky. No a nechodíš náhodou s Benem?" řekla obratem Eileen, nevšímající, že vtrhla do pokoje bez zaklapání.

,,Jo chodila jsem s Benem, ale už jsem se s ním rozešla." odpověděla Sam.

Eileen se nadechla a chtěla ji říct, že se mu líbí ona, ale spolkla to.

,,Tak úsměv a jdeme do boje." řekla s úsměvem.Vystoupili z pokoje a Eileen se hloupě ušklíbla. Sam udělala pózu bojovnice s úsměvem na tváři.

,,Vypadáte skvěle, teď si pojďte vybrat zbraň." řekl s úsměvem Erik, ,,A zapoměl jsem vám říct, že tady ještě jeden pasžér, vlastně pasažérka."

,Áje, to bude jeho holka. Vlastně je to správně, stejně nemůžu s nikým chodit.' pomyslela si Eileen a posmutněla. Stekla ji kapka slzy po tváři a setřela si ji rukou, aby to nikdo neviděl. Erik si toho ale všiml. Přišla dívka s plavými vlasy a zelenými oči. Měla stejné oblečení jako oni jen v černomodré barvě.

,,Ahoj, já jsem Luna. Vy dvě jste tu na pomoc? Doufám, že něco umíte." řekla Luna naštvaným tónem.

,,Já sice neumím bojovat, ale umím tancovat a učím se rychle." řekla Sam.

,,Eileen si zaučím osobně, Luno. Zatím ukaž Sam zbraně, díky." řekl Erik Luně.

,,Ok. Tak pojď Sam, zavedu tě do zbrojnice." řekla znuděně Luna.

Zůstali tam je Erik a Eileen, přišel k ní a zeptal se ji ,,Proč ta slza? Snad ne kvůli Luně?"

,,Ále ne, jen jsem si na něco vzpoměla." pousmála se Eileen. 

,Jak to že mě viděl??' pomyslela si.

,,Aha. A kolik ti vlastně je? Mě je osmnáct. A máš někoho?" ptal se Erik.

,,Mno, je mi patnáct, brzo šestnáct. Mám rodiče a starší sestřičku." vyhrkla Eileen.

,,Cha, cha, cha. Myslel jsem jestli nemáš přítele. Rád bych tě pozval na oběd, do kina nebo třeba na zmrzlinu." řekl se smíchem Erik.

,,Ne-emám přítele a ani nemůžu mít, bohužel." řekla zklamaně Eileen.

,,Nechci vyzvídat, ale můžu vědět proč?" zeptal se zvědavě Erik.

,,Já..." začala Eileen, ale přerušila ji Luna.

,,Hrdličky, za chvilku jsme na místě, ať se ona připraví." řekla rázně Luna.

,,Má pravdu, jdeme. Jakou zbraň si vybereš? Já bych tě viděl s tím lukem a dýkama. Zkusíš to?" otočil se na Eileen.

,,Hm? Já to s lukem neumím, naučíš mě to?" odpověděla Eileen.

Vzala si luk a Erik ji dal přes záda a hruď pouzdro se šípy. Naklonil se k Eileen a ukázal ji jak luk držet. Eileen cítila teplo jeho rukou.

,,Musíš takhle to natáhnout a pak pustíš. Nedržela jsi to už? Jde ti to." usmál se na Eileen a dal ji pusu na tvář.

,,Ne-ne-nedržela, to je poprvé." zčervenala opět Eileen.

,,Co tady děláte? Eileen už jsme tu a já se těším." přiběhla Sam a zamračila se na Eileen.

,,Promiň, ale budu muset, už jsme tu." řekla Eileen Erikovi do ucha a vymanila se z jeho náručí. Eileen odcházela a vedle ní šla Sam.

,,Tobě se líbí, ty zmije! Je jen můj! Ty ho mít nebudeš!" řekla Sam a praštila ji do hlavy.

Eileen omdlela a jen zaslechla Lunu: ,,Ona to neunesla a omdlela, je to zbavělec."

,,Eileen?" vykřikl Erik.

Po nějaké době se probrala v pokoji na pohovce. 

,Co se to stalo?' pomyslela si. Šla do řídící místnosti kde byli otevřené vrchní dveře a Sam, Erik i Luna bojovali dole.

,,Co se to tu děje??" zařvala Eileen.

,,Už ses konečně probrala?" řekl naštvaně Erik.

,,Ráčíš se k nám přidat Růženo?" řekla ještě naštvaněji Luna.

,,Ano, ano, nevím co se stalo?" řekla hladící se hlavu Eileen.

,,Tys omdlela a nechala nás v tom, máme tu dost práce. Pořád sem lezou, nemůžeme ani ven." řekl naštvaně a smutně Erik.

,,Takže já neomdlela, někdo mě uhodil a pozor, já jdu nahoru!" odsekla Eileen a šplhala nahoru.

,,Počkej! Tam nemůžeš, nedostaneš se tam. My jsme to zkoušeli." řekla Sam předstírající kamaradství. 

Dostala se tam během pár vteřin. Začala střílet šípy jako by to dělala od dětství. Nechala si pár šípů a začala zabíjet ty obludy dlouhými dýkami. Když se ji zdálo, že už nebylo nic k zabíjení, slezla dolů a jen co seskočila, spadla i zraněná obluda a šla na Erika.

,,Necháš ho být!" řekla a probodla ho těsně před Erikem. Sam i Luna koukali s otevřenou pusou a nevydali ani hlásku. Erik se odvážil říct jen ,,Páni!".

Eileen přišla k Erikovi, dala mu pusu a řekla: ,,Chlapče, nemůžu chodit s někým, kdo mi nevěří."

I Erik zůstal s otevřenou pusou. Eileen zašla do pokoje a rozdýchávala boj i pusu. Její první pusa a s člověkem se kterým se nikdy neuvidí. 

,Co jsem to udělala? Já ho políbila? A páni ten boj jako bych byla k tomu určená. Luk, šípy a dýky.' pomyslela si. Podívala se do zrcadla a prohrábla si rozcuchané vlasy. ,To snad ani nejsem já.'

,,Ahoj." otevřel pomalu dveře Dan. ,,To byla skvělá podívaná, kam se na tebe můj kámoš, Luna i ta nová hrabou. Jsi dobrá." dodal.

,,Díky." odsekla Eileen.

,,Jsi tak úžasná a krásná. Divím se, že tě Erik nechce, jsi jeho tip, vlastně i můj." řekl a naklonil se k Eileen.

V tu chvíli zaklepal a vešel Erik do dveří. Naštvaně se podíval na Eileen i na Dana.

,,Promiň, ale já nemůžu, nesmím." řekla Eileen, odtáhla se od Dana a ani si nevšimla, že vstoupil Erik.

,,Jéj, ajoh Eriku, tedy ahoj." zakoktala se Eileen.

,,Hoj Riku, no nic já už musím, to letadlo samo neodletí. Kdyby jsme se už neviděli, tak sbohem Eileen." řekl Dan a odcházel do řídící místnosti. Dan obcházel okolo Erika a Erik na něj hodil vražedný pohled. Eileen seděla hlavou v rukou skoro na nouhou.

,,Jak ti je?" zeptal se Erik.

,,Už líp, ale cítím se unaveně. Omlouvám se za tu pusu, nebyla v plánu. A mám pocit, že jsem v sobě objevila něco, co bych chtěla rozvíjet." řekla Eileen s úsměvem.

,,Za pusu se neomlouvej, byla skvělá... tedy skvěle načasovaná. Že by tvoje první? Nevím jak ti to říct, ale začínám tě mít rád, ale dost jsem se sblížil s tvoji...kamarádkou?" konverzoval dál Erik.

,,Hm. Kamarádka to není, sotva spolužačka, to ona mě praštila, ale to je jedno. Jsem ráda, že nezůstaneš na ocet, ale proč Sam? Proč ne třeba Luna?" zeptala se Eileen.

,I když moc Lunu nemusím, je lepší než podrazačka Sam' pomyslela si.

,,Luna je moje sestra, ona by chtěla chodit s Danem, ale zatím ji nechce. A Sam je pěkná potvora, ale něco v ní je. Ale všiml jsem si, že jsi neodpověděla na to, jestli byla ta pusa tvá první a nezamlouvej to." smál se Erik.

,,Byla první, když se nepočítá od rodiny. Tvá sestra, ale nejste si moc podobný." smála se Eileen.

,,Jsi dobrá, jen..." nedopověděl Erik, protože letoun narazil. Vyběhli oba z pokoje, aby zjistili, co se děje.

,,Co se to tady děje?? Do čeho jsme to narazili?" zeptal se Erik zvýšeným hlasem.

,,Do vesmírné lodě!" odpověděl mu Dan.

,,Jdu tam, já!" řekla Eileen rozhodně.

,,Ani nápad, půjdu já!" odsekl Erik.

,,No ták, lásko, ty musíš zůstat se mnou." řekla Sam. Než Erik odpověděl, Eileen už byla nahoře. Vesmírná loď otevřela dveře a stála tam osoba, podobná lidem, ve zbroji. V rukách držela meče a za opaskem dvě zbraně.

,Co mám teď dělat? Kdyby mi někdo pomohl. Jestli bude chtít se mnou bojovat, nepřežiji to' pomyslela si Eileen a zavřela oči a zhluboka dýchala.

,,Rozumíte mi?" zeptala se nejistě Eileen.

,,Ano! Co tady děláte?" řekla osoba mužským hlasem.

,,Letíme už domů. Byli jsme pomoct s bojem." řekla Eileen.

,,Pomáhali jste nám. Jmenuji se Baried. Musím mluvit s kapitánem z vašeho letounu nebo jsi to ty?" řekl Baried.

,,Zajímavé jméno. Pojďte za mnou." odpověděla Eileen a pomalu scházela dolů. Baried šel hned za ni. Baried vypadal jako muž zocelený bojem, v obličeji šrámy a ustaranými výrazi si prohlížel celou posádku.

,,Nevypadáte jako bojovníci." pousmál se Baried. 

,,Kdo vlastně nás zachránil?" zeptal se.

,,To Eileen!" řekl hrdě Erik.

,,Ty jsi kapitán, Eileen?" vyzvídal Baried.

,,Já? Ne... Jsem výpomoc s vypršenou lhůtou." řekla Eileen se smíchem. ,,Už mám být doma." dodala.

Všichni se smáli, jen Erik se jen pousmál.

,,Nebudu zdržovat. Děkuji za pomoc, Eileen. Kdyby jsme tě potřebovali, jakkoli se ozveme." řekl Baried a pomalu šplhal nahoru. Eileen jen kyvla na souhlas. Vesmírná loď odletěla a letoun se pomalu rozletěl.

,,Jedeme domů. Dámy, za pár minut jdete domů." řekl Dan u řícího pultu.

,,Jsi skvělá. Nevím, co budeme bez tebe dělat." řekl Erik Eileen.

,,Máš tu Lunu a Dana. Se Sam budeš chodit, takže ti bude taky k dispozici a já mám jiné sny, které si chci splnit a spoustu přemýšlení." řekla jistě Eileen. 

Celou cestu moc diskusí neproběhlo, tak Eileen i Sam se šli převléknout. Poté Eileen seděla jako opařená.

,To nemůžu nikomu říct, musím si to někam zapsat. Zavedu si deník, abych své poznatky měla kam zapsat.' pomyslela si Eileen. Když dorazili zpět na místo, odkud je vyzvedli, Eileen se podivila, že byli jen hodinu pryč. Byli teprve tři hodiny odpoledne stejného dne, takže krásně stihne autobus domů.

,,Chci se s vámi rozloučit. Byla to milá spolupráce a ještě jednou děkuji." řekl Erik a stiskl tlačítko na otevření dveří. Eileen jen mávla rukou a odcházela pomalu ke dveřím. Erik chytl Sam, políbil ji a zlehka zašeptal ,,Děkuji."

,,Já už musím jít, tak ahoj." řekla Eileen smutně a chtěla odejít z letounu. Erik stiskl tlačítko a dveře se pomalu zavírali.

,,Já, nechci rušit a musím stihnout autobus." řekla nervózně Eileen. Erik pustil Sam, ta omámena poodešla dál a šel k Eileen.

,,Ty nesmíš teď odejít." chytl ji za ruku.

,,Proč?" zeptala se Eileen nechápavě.

Erik si položil Eileen do náruče, přitáhl se k ní a dal ji polibek.

,,Ještě nesmíš odejít, nerozloučil jsem se s tebou. Třeba tě už nikdy neuvidím." řekl Erik Eileen přímo do očí. Eileen jen polkla a rozzářili se jí oči.

,,Nechci tě ztratit, chci být jen s tebou." řekl romanticky Erik.

,,Nemůžu, nezlob se." řekla smutně Eileen a vymanila se z Erikovy náruče. ,,Už musím jít!" dodala nervózně.

Eileen se zamračila na Erika a ukázala na tlačítko od dveří. Erik stiskl tlačítko. Obě vyšli z letounu , Sam omamena mávala na Erika, Eileen jen zlehka mávla rukou. Obě šli do svého autobusu a letoun odletěl neznámo kam. Když seděla v autobuse a v něm jeden mluvil přes druhého, Eileen se jen dívala na ubíhající cestu a snila, co právě prožila.