Díl XIV.

Lena byla zděšená, dočetla se, že se chce Jason oženit a nevěděla jak to Ině říct. Přemýšlela den, dva, tři. Po týdnu mlčení a věčného přemítání, už Ina nemohla vydržet.
,,Děje se něco? Od toho koncertu jsi podezřele ticho.'' řekla Ina a už myslela na to, že zase něco udělala ona.
,,Ano,'' už nevydržela Lena dál a musela to Ině říct. ,,Jason se bude ženit, četla jsem to v jednom časopise, je to s nějakou ženou od nás. Já vím, že ho máš ráda a jsi ráda, že tě bere víc než jako kamarádku, ale takhle to u slavných chodí, nikdy by si nic nezačli s 'obyčejnými' lidmi.'' řekla Lena smutně Ině.
,,To je v pořádku.'' řekla s úsměvem Ina.
Lena se na Inu dívala nechápavě, jak to, že není vůbec smutná?
,,To že ho mám ráda neznamená, že mu nebudu přát do života to nejlepší a když obě chceme být spolu a dovolila jsi mi, aby jsme byli přátelé, to je pro vším.'' řekla Ina a Lena se hrdě usmála.
,,Může si dělat co chce, jen mě mrzí, že mi o tom neřekl.'' pokračovala Ina.
Uteklo pár dní, po Jasonovi ani vidu ani slechu, ani Ina na něj moc nemyslela. Když se chystali do práce, uviděla Lena Jasona před domem stát vedle auta. Lena šla na průzkum a vyšla ven. Než ale vyšla, během pár minut z celé vesnice chodili za Jasonem a ptali se ho lidi, co tam dělá a samozřejmě chtěli se vyfotit a podpisy.
,,Ahoj. Ty lidi jsou jako hyeny. Co tady potřebuješ? Ina se připravuje do práce.'' řekla Lena.
,,Ahoj. Mě to nevadí, ale někdy jsou dost vlezlí. Třeba jsem viděl v jednom časopise, že se budu ženit a ještě jsem se nezeptal nevěsty, jestli by mě chtěla. Tak já vás hodím do práce, jen mi ukážeš, kde pracujete.'' řekl přímě a upřímně Jason.
Lena se jen dívala a nevěděla co říct a zda to říct Ině. A najednou přišla i Ina, která nevěděla, že tu Jason je.
,,Ahojky. Co tu děláš Jasone? A co to tu děláte? Měli bychom na autobus a hurá do práce, ne že by se mi tam chtělo.'' řekla Ina a celá zářila štěstím.
,,No páni, i v kalhotech ti to moc sluší.'' usmál se Jason na Inu.
,,Díky, ale už bychom měli jít, nemáme čas na povídání.'' řekla Ina a dívala se na hodinky.
,,Jason řekl, že nás tam vezme.'' řekla Lena. 

Ina se jen udiveně dívala, poté jen pokrčila rameny a nasedla dozadu vozu, Lena sedla tedy vedle řidiče, Jasona. Během jízdy panovala normální konverzace, kdeže to pracují a kudy se tam jede. Jel velmi opatrně, bylo milé, že je odvezl, ale měla pochyby, až Jason uvidí, kde pracují a co dělají. Ina a Lena pracovali ve škole, Lena jako pomocná učitelka a jelikož Ina nechtěla nic učit, protože děti moc nemusela, dělala tam uklízečku. Plat byl mizerný, ale oběma to stačilo, na obživu i šetření.
,,Tady pracujete? Jste se stali učitelkami?'' ptal se Jason.
,,Já ne, uklízím tady. Nechci být učitelka. Nemám děti moc v lásce." řekla Ina.
,,Ale ne. Copak se stalo?" ptal se Jason a v jeho tónu byla slyšet starost.
,,Teď ne, někdy příště. Musíme už jít. Zatím ahoj." odcházela Ina a chytla Lenu za ruku.
,,Dneska večer, půjdeme na večeři .." řekl Jason než obě zmizeli do velkých zelených dveří.
Dnešek byl posledním dnem školy a jelikož Lena byla pomocná učitelka, měli dva měsíce prázdnin a nebo si můžou najít nějakou brigádu. Odjeli domů a chvilku si odpočinuli. Ani ne za deset minut přijel Jason, celý uřícený.
,,Něco se stalo. Můžete jet se mnou, prosím?" naléhal Jason a vypadalo to vážně.
,,Co se děje?" vyhrkla Lena a ani si nedopila kávu.
Bez odpovědi tedy obě jeli, ačkoli nechápali co se děje. Když se blížili k parku, ještě více nechápali. Vystoupili všichni ven. Šli cestou na ostrůvek, kde podél břehu byli smuteční vrby.
,,Vezmeš si mě?" zeptal se Jason Iny.
,,Promiň, ale to nejde. Domluvili jsme se přeci, že budeme přátelé. Mám tě ráda, ale moc tě neznám a ty mě taky ne. A rozhlédni se, můžeš mít kohokoli na světě, tak proč spěcháš za mnou?" řekla smutně Ina.
,,Jsi jediná osoba, se kterou se cítím dobře. Která mě nebere jako hvězdu, ale jako osobu. Jsi skvělá žena, i když pracuješ jako uklízečka jsi elegantně oblečená. Máš šarm, jsi chytrá a krásná. A především tě miluji a nechci být jen tvůj kamarád, ale chci ti modré z nebe dát." rozpovídal se Jason a všiml si veškerého údivu a výrazu Leny i okolních lidí.
,,Vidíš, nemůžeme být nikdy spolu. Nehodíme se k sobě, je mi to líto. Kdyby jsi chtěl být můj kamarád, možné by to bylo, ale tohle já nemůžu." řekla ještě sklesleji Ina a odcházela pryč. Jason to tak nenechal a běžel za ní, utíkal přes silnici a srazilo ho auto. Ina stála na druhé straně, na chodníku a celá se sesypala. Naštěstí řidič zavolal záchranku pro Jasona.
Když přišla Ina k sobě, stála u ní Lena.
,,Co se stalo? Jason!!" vyjekla Ina.
,,Srazilo ho auto, před chvílí ho odvezli do nemocnice a co se stalo tobě? Ležela jsi tu." řekla Lena starostlivě.
,,Já asi omdlela. Nic mi není. Měli bychom jet domů." řekla Ina smutně.
Nic jiného jim nezbývalo, tak sedli na nejbližší autobus a odjeli domů. Ina si přehrávala, co se stalo stále dokola. A z celého srdce se modlila, aby byl v pořádku.

Pokračování příště....