Díl XI.

Lena zavřela dveře a zůstala jako v šoku. Pověděla všechno Ině a ta se tomu jen vysmála. Ina si oblékla džíny a volnější triko, v podstatě jako vždy, když někam šli. Make up a drahé oblečení, které skoro nic nezakryjí, to pro Inu nebylo. I Lena si oblékla džíny s trikem. Už byli přichystaný odejít z hotelu, ale náhle Ina zastavila a objala Lenu.
,,Neměj strach, vždy budu s tebou ať se stane cokoli a navždy tě budu milovat." řekla se strachem Ina, ale nakonec se odhodlala, ačkoli čekala špatnou reakci.
,,Miluji tě taky navždy a plně ti věřím." odpověděla Lena i přesto, že cítila zradu.
Cesta před hotel byla krátká, ale v ten moment se oběma, hlavně Ině, zdála nekonečná. Když obě vyšli ven, Ina se zhluboka nadechla jako by něco chtěla říct, ale vydechla stejným tempem. Lena pochopila hned, že není správné se nadále takhle chovat a rozhodla se Ině, ba jen nepatrně, ji věřit a důvěřovat v to, že bude s ní navždy a bude její dcerou, se kterou chce prožít zbytek života. A ačkoli Ina věděla, co ji všechno čeká i vzdát se lásky ke komukoli, kdo by přišel po Jasonovi, její smutek ji doháněl častěji a častěji brečet po nocích a ne proto, že by byla vězněm, ale proto aby nikomu neublížila.
Jason přijel a viděl jak se tváří Lena i Ina. Krátce se nadechl a pomalu vystoupil z vozu.
,,Prosím, nastupte si, nechť si zajedeme na oběd a poté překvapení." usmál se Jason, jako řekl něco vtipného. Ina pokrčila očima a Lena je dala nahoru.
,,Trochu moc fádní, ne? Všechno vím, už. Tak co by to mohlo být?" řekla sarkasticky Lena usedající do vozu.
Ina mlčky nastoupila z druhé strany, smutným pohledem přelétla na Jasona. Skoro celou cestu bylo v autě ticho. Pár metrů před restaurací začal Jason vypravovat o tom, jak bude bydlet v České republice.
,,Proč? Na světě je spoustu míst, hezčích míst, kde by bylo dobré bydlet." tázala se Lena a čekala odpověď.
,,Kdysi jsem tam byl, moc se mi tam líbilo a žije tam člověk, kterého mám ze srdce rád." řekl klidně Jason a zlehka se usmál jako by čekal otázku.
Ina se nějak do konverzace nezapojovala a sledovala cestu. Snažila se dělat, že tam vůbec není.
,,Ty jsi velmi bohatý, nemohu pochopit, proč si nepostavíš dům zde a žen je tu taky spoustu, věrných fanynek, které vlezou do postele každému svému idolu." rýpala dál Lena.
,,Fanynky si do postele nevodím, pokud to myslíš tak. Nejsem ten typ člověka. A budu tam, kde se mi líbí. Mám rád spoustu míst na Zemi, ale Česká republika je mi zatím nejbližší. Ale kdo ví, třeba mě ona osoba, kterou miluji, nemiluje, pak by bylo vše snazší." odpověděl podrobně Jason.

Ina se na něho podívala a jemně se usmála. Za několik minut dorazili na místo. Byla to největší a nejznámější restaurace v Paříži. Ina byla úžasu a Lena se podezíravě dívala na Jasona, něco tušila, ale zatím to byli jen spekulace. Když vstoupili do restaurace, Jason vyzvedl rezervaci, jako by to plánoval, a usedli ke stolu se čtyřmi židlemi. Stoly a židle byli bílé, ubrusy hnědé a vše vyšňořené.
,,Myslím, že jsem špatně oblečena na takové místo." usmála se Ina. Jason na ní pohlédl jakoby něco chtěl říct. Chytl ji za ruku a Lena se zamračeným výrazem dívala na Jasona, zlehka zavrtěla hlavou. Ina natočila hlavu a udiveně se zeptala: ,,Co se to děje?"
,,Já bych chtěl... Chtěla bys..." nemohl doříct, protože věděl, že Lena by s tím nesouhlasila a Ina by řekla ,ne'.
,,Chtěl by si tě vzít. Záleží na tobě." řekla smutně Lena Ině.
,,Počkej! Jako vážně? Sotva se známe. A navíc něco jsem řekla a za tím si budu stát. I když ho mám ráda." řekla rozhodně Ina a Lena si oddechla od napětí. Jason trochu zesmutněl, ale chtěl pokračovat dál: ,,Já se chtěla zeptat, jestli by ses se mnou chtěla zatím vídat a možná i chodit, ale nebudu na tebe tlačit, je to těžké rozhodnutí."
,,Ty už byl ženatý?" vyzvídala Lena.
,,Ano a mám i dceru. Je to problém? Myslel jsem že ti bude vadit věk. Bohatství a sláva většinou nikomu moc nevadí." řekl rozhořčeně Jason.
Jídlo ještě nepřinesli a tak konverzovali dál.
,,Mě vadí sláva a bohatství." řekla mimo řeč Ina.
,,A proto tě miluji. Jsi jiná než ostatní." usmál se Jason.
Ina na sucho polkla a sahala po sklence s vodou. Lena zlehka bouchla do stolu, jakoby chtěla říct ,to už se mi nelíbí'.
Než cokoli podotkla, přinesli talíře a pustili se do oběda. Atmosféra u stolu houstla, že by se dala krájet. A náhle to přišlo.

Pokračování ve středu...