Díl V.

Sotva oslavili narozeniny, začali přípravy na Vánoce. Všechno tak rychle uteklo a zbýval poslední měsíc. Ina myslela na Jason každý den, myslela na to, že jako zázrakem se stalo, že ho potkala a mohla s ním mluvit, ale že by ho znovu viděla ani nedoufala. ,Určitě si najde přítelkyni a na mne zapomene.' pomyslela si Ina. Ani se sestrou už o něm nemluvila a řetízek měla schovaný, prostě nechtěla už na něj myslet, a bylo to silnější, bylo to jako osud. Stále se sama sebe ptala, proč právě on. Nemohla ho poznat za několik hodin, ale měla pocit jako by ho znala celý život. Vždy, když se dívala na filmy kde hrál, s úsměvem na tváři a láskou na duši sledovala jeho pohyby ve filmu a vzpomínala, když ho viděla a mluvila s ním, než si vzpomněla, co zakřičel přes celou kavárnu, okamžitě se Ina zamračila. ,Tak a dost on něm!' okřikla se v duchu.

Vánoční písničky hráli v rádiu už od půlky listopadu a jelikož dům vždy vyzdobovala Ina, ani letos neotálela. Na cukrový bylo ještě brzy, ale nakupování dárků bylo v plném proudu.

,,Letos budou chudší Vánoce. Maximálně každému dva dárky a nic drahého." poznamenala mamka.

,,Já vím. Nic drahého, jen pro tebe chci něco hezkého a praktického." řekla sklesle Ina.

,,Zlato, Vánoce nejsou o dárcích, ale aby byla rodina spolu." řekla mamka.

Inu vždy učila, aby se chovala dobře, aby byla vychovaná a nezapomněla na zásady života, ale i když je opakování tvz. matka moudrosti, Ina to uměla nazpaměť, jenže nechtěla být na maminku zlá a vždy to zkousla.

Blížil se v Americe den Díkůvzdání a a Ina chtěla napsat Jasonovi, ale rozhodla se, že by to nebylo vhodné, jenže srdce bylo silnější, tak poslala alespoň obrázek. Nechtěla ho nějak otravovat, po tom, co ona mu přestala psát. Nečekala tudíž ani odpověď, ale najednou přišla.

,,Ahoj. Mrzí mě, že jsi za mnou nepřišla. Musel jsem se vrátit, dcera mě potřebovala. Rád s ní trávím Díkůvzdání. Vrátil jsem se už před Halloweenem. Nevím, kdy ještě navštívím Evropu. Pochopil jsem, že mě nechceš už asi vidět. Tak snad jednou. Hezky si užij i Vánoce a Nový rok, přál jsem si, že ho prožijeme spolu i třeba jako přátelé. A moc děkuji. Posílám pusu a sbohem." napsal Jason. O dceře ví, ale co Inu zaskočilo, že chtěl prožít Vanoce a Nový rok tady. Pročpak by to dělal, doma má celou rodinu. Ať přemýslela jakkoli, nemohla to pochopit.

,,A-hoj. Já nemohla přijít, ale myslím na tebe každý den. Ráda bych, aby jsme byli přatelé, protože důvody již znáš, ale mám tě ráda víc než jsem myslela a bylo by to pro mě těžké. Nedovolila bych ti, aby si se mnou trávil Vánoce, musíš být doma s rodinou. Doufám v to, že jednou poznáš i moji maminku, snad jednou. Nikdy nepíšu sbohem. Ahoj." napsala Ina a usmívala se.

Nemusela čekat dlouho, po chvíli poslal Ině smajlíka a nechápajíc na něho jen zírala, byl to smajlík s šibalským úsměvem. Opětovala poslání smájlíka a poslala nechápajícího a přemýšlejícího.

,,Ty víš, že tě miluji, ale když mi to napíšeš ty, je to jako bych se do tebe zamiloval znovu a znovu. Prostě kouzelný pocit. Přemýšlel jsem, že si tam u vás koupím byt nebo dům. Chtěl jsem ti to říct než odjedu, ale nepřišla jsi. Chci být blíž u tebe, jsi pro mě jako múza pro umělce. Ač se snažím, nechci na tebe přestat myslet a zapomenout na tebe, ale dcera mě teď potřebuje, tak nevím, pro co se mám rozhodnout." napsal Jason a Ina se rozplývala skoro u každého slova, jinak tak rozhodná byla Ina teď v rozpacích. Láska je silná, ale rodina je vždy důležitější.

,,Buď u dcery. Jednou se určitě uvidíme a já vím, že to bude brzo." napsala a utřela si slzu s úsměvem na tváři. ,Brzo.' opakokovala si to co napsala jako poslední.

,,Chtěla by se tě zeptat na jednu věc. Kdy pojedeme do Paříže? Máme zaplacený zájezd od Sáry a ještě jsme nevybrali datum." zeptala se Iny mamka a tím přivedla Inu z obláků zpátky na zem.

,,14. února." řekla rozhodně Ina.

,,Na Valentýna, dobře a kdy pojedeme do lázní? Ten voucher je do příští roku do Června." dodala mamka.

,,Jo, chtěla bych v dubnu, ale ještě nevím kdy." odpověděla Ina.

,,No naštěstí můžeme jet kdykoli, tam zadávat datum nemusíme, i když se budeme muset objednat." řekla mamka. ,,A měla jsem takový nápad, že stejný voucher koupíme i Sáře a uděláme takovou dámskou jízdu." dodala s úsměvem.

,,To je skvělý nápad." vyhrkla Ina.

Po konverzaci se Ina letmo podívala na mobil. ,Nikdo nic nenapsal.' pomyslela Ina a rozhodla se, že je přeci jen už pozdě a půjde už spát.

Pokračování ve středu...