Díl IV.

Ina nechtěla dárek ani otevřít, dívala se tašku od Jasona, při každém dárku, který balila mamce. ,To není možné!' vrtěla hlavou, při každé vzpomínce na ten dárek a jeho slova. Plácla se rukou do hlavy.

,,Copak?" zeptala se starostlivě její mamka.

,,Ále, něco jsem zapomněla ti koupit." řekla pohotově Ina.

,,Dárky nejsou důležitý, zlato. Důležitý je, že to oslavíme spolu." řekla její mamka a pohladila ji po hlavě.

,,Tohle nebyl tak úplně dárek, ale není to tak důležitý. Chtěla jsem koupit narozeninový balící papír." řekla sklesle Ina a podívala se na tašky.

,,To nevadí, máme Vánoční, to stačí." uklidňovala ji její mamka. ,,Tak já tě nechám balit, jsem ráda, že máš radost, že jsi mi koupila dárky a že mi je dáš." dodala a odcházela pryč z pokoje.

Ina balila a balila, byla na sebe hrdá, bylo tam několik dárků a vzorně zabalených. Stále odhodlávala, aby onu tašku vůbec vzala do ruky. Natáhla na ní rukou, její hlavou se nic nehonilo, nevěděla, co by to mohlo být. Připadalo jí to jakoby uvnitř bylo něco, čeho se nejvíce bojí, nechtěla do tašky ani nahlédnout. Náhle zabrněl telefon a Ina sebou škubla tolik, že vyhodila z ruky tašku. ,Kdo mi teď může v tuhle hodinu psát?' pomyslela si. Sáhla tedy pro telefon a podívala se.

,,Ahoj moje krásko, rád bych tě znovu viděl, ale musím na čas někam odjet. Nemohla bys za mnou na hotel? Třeba zítra? Pak chvilku budu pryč a přemýšlel jsem nad jednou věcí, tak pak ti napíšu. Ahoj." napsal Jason.

Tiše seděla a držela telefon, ruce se ji klepali. Náhle zabrněl znovu a znovu. ,Co to je?' řekla si Ina. Byly tu dvě zprávy.

,,A jak se líbil dárek?" zeptal se ještě Jason a napsala i její sestra Sára: ,,Čauky, taky jsem balila dárky a stále přemýšlím co ti řekl. A co ti dal? Už si to rozbalila??"

,,Sestři, ještě jsem to nerozbalila, teď se mě ptá i on a prý bude někam odjíždět a chce mě zase vidět, ale tentokrát chce, abych šla na jeho hotelový pokoj. On se úplně zbláznil." odepsala Sáře Ina.

,,Zbláznil do tebe, co jsi to provedla? Co jsi mu napsala nebo řekla? Snad tam nechceš jít?" vyptávala se Sára.

,,Kuš! Nikam nejdu, jak jsem řekla, jsem jen kamarádka. Je mi líto, jestli jsem něco naznačovala, ale já se snažila být jen milá a i když ho mám ráda, nic by z toho nebylo." odepsala Sáře.

,,Jasone, ještě jsem to nerozbalila, takže nevím, ale děkuji. A já nemůžu jít k tobě, nezapomeň, jsem jen kamarádka, nic vážnějšího nemůžu. A proč už nespíš?" odepsala Ina Jasonovi.

,To je blázinec, těším se, až sestře odešlu zprávu pro Jasona a obráceně' pomyslela si a usmála se Ina.

,,Lásko, jak myslíš, ale já mám pocit, že jsme spřízněné duše a i přes ty všechny rozdíli, máme být spolu. Až rozbalíš, napiš mi, jak se ti líbí. A ano, už bych měl spát. Dobrou noc a sladké sny." napsal Jason.

,,Dobrou noc." odepsala Ina a ofotila zprávu co poslala a co odepsal a poslala to sestře s nápisem 'S tím mám pracovat?'

,,No jo no." odepsala Sára.

,Tak fajn.' pokrčela rameny a nahlas vzdychla. Sáhla po tašce, rozhodnuta se na to podívat. V tašce malá krabička. Nepřemýšlela co by to mohlo být, ale jedna myšlenka ji napadla: ,Snad ne prsten!' Hrdlo se ji sevřelo, že skoro dýchat nemohla. Netušila, že jedna zpráva ji udělá tolik problémů, do kterých se brodila čím dál hlouběji. Srdce ji tlouklo, otevřela krabičku. Podiveným výrazem se dívala na řetízek s přívěskami, byla tam kytara a srdce. ,Páni!' podivila se Ina. Poslala fotku Sáře a když chtěla zavřít krabičku uviděla malý papírek a na něm bylo napsáno: ,,Ahoj. Děkuji, že jsi byla vždy při mne. Pochopil jsem, že na internetu je hodně lidí, kteří se vydávají nejen za mě, tak jsem přemýšlel, jak se ti omluvit, že jsem se neozval. Je to obyčejný náhrdelník, který ti vždy připomene, že tě moc mám rád. Snad se ti bude líbit a budeme trávit spolu více času, nejen na internetu. S láskou, Jason."

,,Je to nádherné, děkuji moc." napsala Ina Jasonovi a ani nečekala na odpověď a odložila telefon.

Už nemohla dál skrývat, že to takhle dál nepůjde. Mít někoho ráda je jedna věc, ale milovat, když jejím osudem bylo se postarat o rodiče. S láskou se vždy dívala na svoji maminku, jak vše plánuje a snaží se rodinu držet pohromadě, nechtěla ji v ničem zklamat, bála se ztráty, ale zároveň se vzdala šanci na lásky, ta možnost tu byla vždy otevřená, ale čím starší byla, tím více doufala, že se nikdy nezamiluje a bude šťastná s tím, koho miluje celý život, se svoji maminkou. Proto byla rozhodnutá, že pro Jasona přátelství existuje jako možnost a i když taky cítila, že Jason je její spřízněná duše, musela se smířit s tím, že ji bude nenávidět, když bude stále dokola ho odmítat.

Skoro každý den ji psal a ona krátkými zprávami odpovídala, když padla otázka, kdy se znovu uvidí, nikdy neodepsala. Šlo to takhle několik dní a čím dál méně psal, až přestal jednoho dne psát úplně. Zanedlouho byla menší oslava a všechno bylo fajn. Dárky jejich mamka rozbalovala postupně, jeden lepší než druhý, od oblečení, přes elektroniku až po domácí potřeby. Všichni se bavili, jen Ina trochu smutnila, ale snažila se, aby to nikdo nepoznal.

,,A teď ještě něco." řekla Sára a držela v ruce dvě obálky. Podávala je mamce a mrkla na ni okem. Když otevřela jednu obálku, byli tam vouchery do lázní a v druhém dva lístky na dva dny a jednu noc do Paříže.

,,To ji nemusela a kde je třetí lístek do Paříže?" podivila se jejich mamka.

,,No to je dárek pro tebe a vlastně i pro Inu, vím, že tady všechno děláte vy a já bych ráda jela s vámi, ale nedají volno v práci. Doufám, že i tak si to užijete. Jednou tam pojedeme všichni." řekla s úsměvem Sára.

,,Moc děkujeme, my tě jednou vezmeme všude." objala Sáru a smích se slzami ji zdobili tvář.

Ina se zasnila, jak je jejich maminka šťastná. Rozhodla se, že co se týče Jasona, rozhodla se správně.

Pokračování v neděli ve stejný čas...