Díl II.

Ina byla strachy bez sebe ze dna, kdy ji napíše Jason, bála se co mu řekne, jestli vůbec něco řekne, bála se jestli to bude on nebo ten podvodník, který si myslela, že je, ale nejvíce se obávala toho, že to bude on. Její pocity se míchali, ale převládal strach. Každý den se koukala na mobil a on nic. Po třech týdnech se ozval.

,,Ahoj. Musím ti něco důležitého říct, ale až se uvidíme. Přiletím za tebou tento pátek, už se na tebe moc těším a něco ti přivezu. Zatím čau." napsal Jason.

,,Ahoj. Ani jsem už nečekala, že napíšeš. Já se taky těším. Ahoj." odepsala Ina a marně čekala na odpověď.

,,Sestřičko, tak mi napsal, že přijede tento pátek. Docela mám strach." psala Ina hned co se to dozvěděla.

,,Já tomu nějak stále nevěřím, proč by tě chtěl tak moc vidět někdo, kdo je slavný a může mít kohokoli. Jsem na to zvědavá. A to je všechno, co ti napsal?" odpověděla ji Sára

,,Ještě mi chce říct něco důležitého a že mi něco přiveze. A že se na mě těší. Víc nevím." odpověděla Ina a hlavou se všechno točilo, co všechno ji napsal ,že si ji chce vzít' a ,že ji miluje' a ,že chce a ní vychovávat dítě'.

,,To je blbost, já dítě ani svatbu nechci, to jsem psala i jemu." řekla polohlasně pro sebe.

,,Ou, snad to nebude vyznání lásky a nebo někoho má, variant je víc. Uvidíme." napsala se smíchem Sára.

Čas do onoho pátku se vlekl a Ina měla čím dál větší strach. I když se učila anglicky nějaký ten čas, nevěřila si natolik, aby mluvila plynule rodilým Angličanem. V neposlední řádě nevěděla, co si na sebe vzít, s make-upem neměla starost, zřídka se malovala a tak nepřemýšlela, že tak učinila nyní.

,,Tak za dva dny je pátek. Já mám žaludek v krku a srdce se mi snaží vyskočit z hrudníku. Myslím si, že napsat mu, ať přijede spíš on, nebyl nejlepší nápad." napsala Ina sestře.

,,Už víš co mu řekneš? Teda jestli to bude on." odepsala Sára.

,,Ehm... Já mám mluvit. Nečekala jsem, že to dojde tak daleko. Přála jsem si sice, abych ho mohla jednou vidět, ale nečekala jsem, že se to stane a vůbec ne tak brzo. Vždyť jsem mu napsala, že mi lže a on mě stejně chce vidět. Hrozím se pátku, nikam nepůjdu." napsala Ina a utírala si pot z čela.

,,Žádný strach, já budu s tebou a navíc jsem ti řekla, že kdyby sem někdy přiletěl, že tě k němu třeba i dotáhnu." odpověděla Sára se smíchem.

Středa utekla tak rychle, že sotva ráno vyšlo slunce, hned jakoby zapadalo. A na Ině bylo znát strach i obavy.

,,Miláčku, copak ti je? Dnes se chováš divně. Není ti dobře?" zeptala se ji máma.

,,Mamko, asi mám teplotu, ale jinak je mi fajn. Zkusím si udělat mátový čaj, třeba mi bude lépe." odpověděla ji Ina a se zaťatou pěstí, by ji chtěla všechno říct, ale bála se její reakce. Něco podobného už zažila a naštvat ji opět bylo to poslední na světě, co by chtěla udělat.

,,No, doufám, že ti zítra bude lépe." řekla máma a dala ji pusu na čelo.

,,Zítra, zítra, to bude už jen den, ale co mám mamce říct, mimo školu jsem nikdy nikam sama nechodila. Proč jsem takový srab." šeptala si Ina a s rukama sepjatýma chodila stále dokola. Ale pak zabrněl telefon.

,,Ahoj slečno, přiletím dřív, ale pátek doufám platí? Dneska bylo málo práce a od teď mám volno, kam mě vezmeš mimo kavárny? Budeš mít na mě čas celý den? Rád bych tě poznal víc. Mám tě moc rád." napsal ji Jason.

,,A-hoj. Já nejsem kafe, celý den ne. Mě? Proč? Já přítel." odepsala Ina a po odeslání se plácla do čela.

,,Nerozumím tomu? Jsi nejlepší člověk, jakýho znám. Možná... Ne, to ti řeknu osobně. Odpočinu si a ráno letím. Pá a pusu." napsal Jason.

,,Ahoj a buď opatrný." odepsala ve spěchu Ina.

,Já jsem tele, co jsem to napsala.' pomyslela si Ina a opět se udeřila do čela. ,Já nejsem kafe.' přečetla si, co napsala a hned se usmála. Hned ofotila, co ji napsal sestře.

,,No teda, ať je to jakkoli, on tě má rád a možná i víc. Co jste probírali předtím než jsi to ukončila a mě si nenapsala?" zeptala se Sára. A s výbuchem smíchu dodala: ,,..Já nejsem kafe. Já přítel... Ty mě ničíš."

,,Vlastně nic, obyčejný věci typu: Jak se máš?, Co děláš?, Pak jen co mám ráda a on, obyčejný otázky. On mi několikrát psal, že miluje, ale nebrala jsem to vážně. Po tom, co jsem mu napsala, že chci, abychom byli přátelé, se mu moc nelíbilo, když jsem mu psala 'kamaráde' a psal mi, že miluje." odpověděla Ina.

,,No, podle toho, tě miluje i po tom, co jsi mu napsala, že lže a i když se odmlčel, chce tě vidět. To je tak hezký. I když ten věkový rozdíl je dost znatelný. Nemohla ses zamilovat do stejné věkové kategorie jako jsi ty?" napsala s úsměvem na tváři Sára.

,,Ha, ha, ha, moc vtipné. Jak z toho ven?" odpověděla ji ztrápeně Ina, už teď s nervi v kýblu.

,,To těžko, neměla jsi mu psát, teď už jen mu říct, že nemůžeš mít přítele a říct mu, jestli by jste nemohli byt alespoň přátelé." psala vázně Sára.

,,Ou... No musím se chovat na svůj věk a vzít odpovědnost do svých rukou. Snad se do toho nezamotám. Zatím ahoj." odpověděla Ina a hodila telefon na polštář vedle kterého seděla. Položila hlavu do dlaní a slzy ji tekli po tváři. ,Já na to nemám. Každý to zažívá normálně, chodí na rande, na různé schůzky a já jsem takový stydlivka, že nedokážu mluvit s nikým z očí do očí mimo rodinu.' pomyslela si Ina a chtělo se ji brečet ještě víc.

Pokračování v neděli v poledne...