Díl I.

Po dnech a týdnech dopisování se odmlčel a ona měla strach. Nevěděla, zda-li se někdy ozve a tak i když se smutkem se rozhodla, že to vzdá, přeci jen měla poslední rok na vysoké škole a jelikož byla dobrá žákyně, nechtěla dostat špatné známky kvůli svým citům. Jednoho dne se ji ozval.

,,Ahoj. Ty jsi se ozval? A kde na to vezmu?" odpověděla Ina.

,,Všechno zařídím, pošlu ti peníze." odepsal ji naléhavě.

,,To je hezké, ale jestě jedna drobnost, kterou nevyřešíš..." napsala Ina.

,,Jaká?" zeptal se Jason.

,,Mám panickou hrůzu z výšek, do letadla nevlezu." odpověděla Ina.

,,Ale no tak, vždyť to nic není. " naléhal na ní.

,,Je mi líto. To prostě nepůjde." napsala Ina.

,,Dobře, zkusím za tebou přiletět, jen co budu mít čas." odpověděl rozhodně Jason.

,,To by bylo fajn, ale víš, nejsem ji jistá, že bys mě chtěl vidět." napsala smutně Ina.

,,To víš, že chci. Tak zatím, pak se ozvu. Mám teď spoustu práce. Ahoj." napsal Jason.

,,Ahoj." odepsala Ina a hlavou se ji honilo, proč tak náhle ji chce vidět a proč se ozval za tak dlouhou dobu. Uběhlo pár dní, blížil se nekrásnější svátek, Vánoce, na které se Ina moc těšila. Milovala tu atmosféru, ačkoli shon a shánění dárků moc v oblibě neměla. Jason se ozval každý den jen pár větami, nebylo toho moc, ale čím déle si s Inou psal, její srdce vždy jásalo. Nevěděla jak ten pocit popsat, na lásku bylo moc brzy a nevěřila na lásku přes internet. Ráda pomáhala mámě s cukrovím a zabalovat dárky vždy pro ni bylo tak inspirativní, opravdu si s tím vyhrála. Každý dárek byl zabalený pečlivě a vzhledně, avšak žádnou stuhu či mašli nepoužila. I když měla jen sestru a rodiče, byla to velká oslava, s hodně lidmi, kterým mohla hrdě říkat rodina. Každým dnem čekala, kdy že Jason přiletí, ale práce měl tolik, že každý den napsal Ině jen pár vět.

,,Už se nemůžu dočkat Vánoc, jsem zvědavá na dárky pro vás, jak se na ně budete tvářit." usmála se Ina.

,,To jsem taky zvědavá, jen doufám, že to letos stihneme všechno včas." opětovala úsměv její máma.

Nikomu o Jasonovi neřekla, jednak proto, že nechtěla aby se ni máma zlobila a druhak byl jejím tajemstvím a zároveň nevěřila tomu, že by ji někdo takový psal a navíc chtěl vidět. Ina zářila štěstím, celá usměvavá prozpěvovala při úklidu.

,,Copak to s tebou je??" zeptala se jí její sestra Sára, která viděla sestru hlavně v učebnicích a bez špetky úsměvu.

,,Se mnou? Mám jen dobrou náladu, vždyť víš že mě baví si zpívat." odpověděla s úsměvem Ina.

,,Dobře, na Vánoce přijdu s celou rodinou, okolo půl jedenácté." informovala ji Sára.

,,Jasný." řekla Ina a zvedla palec nahoru.

Po týdnu přišli Vánoce a nálada neupadala, bylo veselo, hráli koledy, rozbalovali se dárky a popíjel se vaječný koňak. Prostě fajn čas. Sáry děti už byli unavené a tak se rozhodli odejít.

Po Vánocích už zbýval jen oslavit Nový rok. Ina se rozhodla vkročit do něj z nadějí a s tím, že přehodnotí co je pro ni nejdůležitější. Vždy byla na prvním místě rodina, to nehodlala měnit, stejně jako zvířata a rostliny, které celým srdcem měla ráda, ale na věcech tak už nelpěla, sice se chtěla naučit vše, co kdy chtěla, ale jelikož byla z chudší rodiny, nezbývalo nic jiného, než se u všeho smířit, že to bude až na to bude, ale v hlavě ji znělo jméno Jason, nechtěla si to přiznat, ale zalezl ji pod kůži a nedokázala na něj přestat myslet. Říkala si, 'co když jsem do něho zamilovaná a on je s jinou' nebo 'co když si jen se mnou hraje a je to někdo kdo se za něho vydává'. Myšlenky ji proudili jedna za druhou a proto že se rozhodla mu mezi svátky nepsat, měla čas přemýšlet. Na jednu stranu doufala, že by to byla ta druhá možnost. Sice by měla zlomený srdce, ale mohla by v klidu dodělat školu a nikým, hlavně svoji mamce by neublížila, protože do ní vkládala veškerý naděje na dobrou rodinu, kterou vždy chtěla mít a ačkoli byla Ina pod velkým tlakem, občas se tu a tam se svoji mámou nepohodli. Ina většinou ustoupila, protože svoji mamku měla ráda nadevše.

Celá rodina pohromadě oslavila i Nový rok a tak se rozhodla Ina na tu věc Jasonem zapomenout a napsat mu, že už nemůže dál. Odpočet do Nového roku začal a Ina si přála ze všeho nejvíc vrátit ten čas, kdy poprvé napsala Jasonovi.

Když oslavili Nový rok a sestra s rodinou odešli, rozhodli se že půjdou spát. Navzdory tomu jak byla Ina ospalá, nemohla zamhouřit oka. Myslela na Jasona a bylo ji tak smutno, až se ji chtělo brečet, 'Určitě mě podvádí a nepíše mi pravdu. Určitě mě chce jen oloupit o peníze a přitom ten dotyčný neví jak moc mi láme srdce, který ten pocit nikdy necítilo.' S nádechy a výdechy se snažila zachovat oči bez slz, ale šlo to den ode dne tíž a tíž. A ačkoli si Jasonem zase psali, ona už to neviděla tak jako dřív. Problémem bylo to, že kdykoli viděla ho v nějakém filmu, připadala si jako by viděla roztomilé štěně, poposkočilo ji srdce a vykouzlilo ji to úsměv na tváři.

Uběhl měsíc a nikam se nedostala s Jasonem a s explozí emocí mu napsala, že ji lhal, jistá si nebyla, ale všechno tomu nasvěčovalo. Blížil se svatý Valentýn a jako obvykle byla Ina sama, avšak nyní cítila smutek víc než kdy dřív.

Po několika měsících se její pocity Jasonovi nezměnili, ale stále ji mrzelo jak se zachovala, i když v hloubi duše se ji to jevilo jako nejlepší možnost. Náhle se ji ozval, nechápala to, vždyť napsala plno slov, kterých sice lituje, ale minulost se změnit nedá. Najednou si všimla ve svým mailu zprávy.

,,Ahoj. Nevím jak to s tebou je, ale mám cestu do Evropy a stále bych tě chtěl vidět." napsal Jason.

Trvalo pár dní než se odvážila odepsat.

,,Ahoj. Nevím je to správné. Jestli jsi mi nelhal, jsi někde jinde a já nebudu podle tvých představ. Jsem celkem chudší a nejsem slavná jako ty a ani být nechci." odpověděla smutně Ina.

,,Nesmysli. Nelhal jsem ti ani jednou. Mám tě rád a stále na tebe myslím. Nechci tě do ničeho nutit, jen bych tě rád viděl osobně." odpověděl Jason.

S úsměvem na tváři odepsala, ,,Byla bych ráda, trošičku se ale stydím, mohu někoho vzít sebou?"

,,Ano." odpověděl s radostí ,,Ale koho? Někoho z rodiny?"

,,Moji sestřičku, víš všechno jsem ji po Novém roce řekla a je jediná komu to můžu napsat." napsala Ina.

,,Okay. Až přiletím dám vědět a ty mi napíšeš kde se sejdeme." odpověděl s radostí Jason.

,,Super." usmála je Ina.

Hned brala telefon do ruky a psala zprávu své sestře a ta v podivu a nechápavě napsala: ,,Cože!!? Ty si s ním ještě píšeš?"

,,Ne! On mi napsala před několika dny, přemýšlela jsem zda odepsat. Nakonec jsem mu odepsala." odpověděla Ina.

,,Co asi tak chce? Ještě že tam půjdu s tebou. A kdy přiletí?" tázala se Sára.

,,Kdo ví co chce. Jsi jediný člověk, kterému jsem o něm napsala a ačkoli jsi mi moc nepomohla, jsem ráda že jsem se mohla svěřit. Nevím, kdy přiletí, ale prý mi to napíše sám." odpověděla Ina.

,,Já se zlobím, že jsi mi nenapsala o něm dřív. Je hloupé se zamilovat do někoho, koho jsi nikdy neviděla a ještě do "slavný" osoby, která se vydává za někoho jiného. Já tě nechápu. Jestli to bude podvodník a přežijeme to, tak ti vynadám." napsala Sára.

,,Dobře, máš pravdu, dělám chybu za chybou, ale já svému srdci poručit nemůžu, nevím proč se to stalo, ale už nikdy na něj nebudu koukat jinak, ať je to podvodník či není.'' řekla Ina.

Pokračování příště...